ČESKY | ENGLISH | DEUTSCH

Tel. +420 603 883 574

O Jilmu

Původně venkovské stavení pochází z roku 1886. Roku 1991 zde byla otevřena hospoda a koncem 90. let přistavěn penzion. Po částečné rekonstrukci v letech 2017–18 znovu otevíráme jako restaurace a penzion JILM.

Jilm

Původně venkovské stavení pochází z roku 1886. Dům byl a někdy ještě je přezdíván „U Miláčka“, podle přezdívky posledního obyvatele před rokem 1989. Několik portrétů pana Jaroslava Havlíčka –„Miláčka“, od akademického malíře Václava Horáčka, visí na pokojích v penzionu dodnes.

Hospoda zde byla otevřena 4. června 1991, byla mezi místními velmi populární, díky dobré kuchyni, pivu i živé hudbě. Koncem devadesátých let byl přistavěn penzion s pěti pokoji.

Po částečné rekonstrukci v letech 2017–18 budeme již brzy opět otevírat, pod pozměněným názvem „Restaurace a Penzion Jilm“. 

Přestavba původně venkovského stavení

Hostinec v Jilmu — Rekonstrukce v 90. letech
Hostinec v Jilmu — Rekonstrukce v 90. letech
Hostinec v Jilmu — Rekonstrukce v 90. letech
Hostinec v Jilmu v 90. letech
Hostinec v Jilmu v 90. letech
Hostinec v Jilmu v 90. letech
Za poskytnuté fotografie děkujeme panu Kosovi.

K Vejrychovsku

Možná je vám naše adresa povědomá. Vejrychovsko bylo hospodářství o zhruba 200 let starší, než venkovské stavení z něhož je dnes Restaurace a penzion JILM. Hospodářství bylo nazývano po svém původním majiteli, jímž byl pověstmi opředený hejtman Vejrych. Statek Vejrychovsko i pověst se vyskytují v románu Petrolejové lampy místního rodáka a velikána české psychologické prózy Jaroslava Havlíčka.

Pověsti a poudačky

Ještě v nedávné minulosti stával poblíž křižovatky silnic do Horní Branné, Jilemnice a Martinic historický statek. Odtud kdysi k nedaleké Jilemnici za temných nocí vyjížděla kavalkáda kočárů, řízených černými přízraky pod vedením bývalého panského hejtmana Vejrycha. Ten žil v první půli 17. století ve starém Jilmu. Vyprávělo se, že umí čarovat, létat vzduchem a dokonce měl prý na jedné noze kopyto. Zemřel v roce 1660, ale po smrti nenašel klid a své strašidelné jízdy prováděl tak dlouho, dokud se jeho neklidného ducha nepodařilo zažehnat jednomu pohodnému, případně babě kořenářce – v tom se pověsti neshodují.

Pohledem historika

Václav Vejrych z Gemsenfelsu

Patří mezi přímé předky stavitele Jana Vejrycha. Již v předbělohorském období sloužil jako hejtman branského panství nekatolickým pánům, v roce 1620 nechal postavit kostelík v Jilmu (dnes součásti Jilemnice). Zde také vlastnil rozsáhlý hospodářský dvůr později nazývaný Vejrychovsko. Za svůj život prošel obrovskými zlomy. Zažil hornobranské pobyty Komenského, odchod staré vrchnosti, nástup Harrachů i mnohaletou správu kardinála Arnošta Vojtěcha Harracha. Sám byl prý po léta nekatolíkem, později tajným. Jako hejtman byl ovšem povinen vykonávat vůli vrchnosti a prosazovat též státní nařízení. Za něj vznikl přísný poddanský řád branského panství, za něj chodili horalé z vesnic i Jilemnice prosit i vyhrožovat v souvislosti s protireformací. Úředníkem byl zřejmě dobrým a s vrchností dovedl vycházet. V roce 1647 úspěšně zažádal prostřednictvím kardinála Harracha o udělení šlechtického titulu a erbu. Zemřel roku 1660.

Prošel tedy velmi složitým vývojem a svému okolí se musel jevit jako velmi složitá ne-li tajemná osobnost. Zde zřejmě pramení velmi osobité lidové pověsti, v nichž vystupuje jako mocný černokněžník spřažený s ďáblem. Konvolut těchto pověstí je velmi zajímavý a dostalo se mu i literárního zpracování v pověstech spisovatele a folkloristy Jaromíra Horáčka, zpracovaných již na sklonku I. ČSR, vydaných však teprve v roce 1999 v Jilemnici pod názvem Hadí štěstí.

Jan Luštinec